 |
Pracuji z domu jako OSVČ, napsala do redakce paní Martina (41) z Ostravy. Jsem tedy jako osoba samostatně
výdělečně činná. V očích některých zaměstnanců jsem vyžírka, která stát
okrádá na daních. Když se někde ve společnosti zmíním, že jsem živnostnice, tak
většinou z úst přítomných zazní věta, že se vlastně mám, že nemusím chodit
do práce. No, jak se to vezme. Pojďme se podívat na jeden z mých dnů.
V neděli by se mělo odpočívat
Je neděle. Podle Bible den odpočinku, tedy správně bych měla
odpočívat. My OSVČ si na to ale moc nehrajeme, zejména tehdy, když objem
zakázek oproti minulosti podstatně klesl, zatímco odvody státu a náklady na
život vzrostly. Takže musím uvařit oběd. Nic složitého. Dušené maso, rýže,
polévka. I to ale zabere minimálně jednu a půl hodiny práce. Už ráno jsem ale
stihla vyvenčit psa, uklidit klec hlodavcům a asi hodinu a půl se věnovat své
vlastní živnosti.
Jednu místnost mám doma rozmalovanou. Tak zatímco se maso
dusí a polévka vaří, oblékám na sebe staré oblečení a honem jdu dát druhý nátěr
barvy na stěny. Slezu ze štaflí a mizím v kuchyni, abych dovařila oběd.
Otázka – proč si maluji sama? Protože to vyjde nejlevněji.
Jak jsem psala, objem zakázek mi klesl. Po obědě už čeká pes na druhé venčení.
Oběhnu s ním dvou a půl kilometrové kolečko a vracím se domů.
Odpoledne je ideální pro zavařování
Tam už na mě čeká mísa natrhaných malin a černého rybízu,
které je třeba zavařit. Tak šup zpátky do kuchyně. Jdu dělat marmeládu. Když je
hotová ve sklenicích, na chvíli si sedám s mobilem v ruce, abych
zhlédla, co zajímavého se událo doma i v zahraničí a projela oblíbené
sociální sítě. Půl hodina stačí pro restart mého organismu.
Na snídani bych měla upéct nějakou rychlou ovocnou buchtu.
Tak se do ní pouštím, naštěstí mi práce zabere jen dvacet minut, protože
v ní mám už zručnost a zkušenosti. Peču poměrně často. Klidně i domácí
chléb.
Konečně večer
Blíží se šestá hodina večerní. Je čas jít na třetí procházku
se psem. No ano, takto jsem si ho zvykla. Je to domácí povaleč, který ale
miluje procházky venku. Po příchodu z venčení přichází na řadu večeře a konečně
klid. Nikoliv ale na odpočinek, ale abych si sedla k počítači a věnovala
se také práci, jež mě živí. Vidím to tak, že mi to zabere asi tři hodiny času.
To ještě jde. Pak umýt a něco si přečíst na dobrou noc. O půl jedné usínám
spánkem spravedlivých.
Dovolená? Co to je?
Jako OSVČ pracující z domu mám tu výhodu, že si svou
pracovní dobu mohu více méně naplánovat podle svých potřeb. Nebo podle
deadlinů, které musím striktně dodržovat. Když se ale nevěnuji práci a dělám
cokoliv jiného, tak nevydělávám. Když si chci vzít dovolenou, nikdo mi čas na
ní nezaplatí jako u zaměstnanců. Vlastně si ji ani neberu. Není čas, ani
peníze. Všechno se zdražuje. Ale pracuji z domu, tak je to přeci fajn, ne?
Vyměnili byste si to se mnou, zaměstnanci?
Zdroj: autorský článek zpracovaný podle námětu čtenářky
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat